Intoxicated with the madness.

Intoxicated with the madness.

- You believe that you are special?
- Yes.
- That somehow the rules do not apply to you?
- Yes.
- You have a problem with authority.
- Oh wow.

Je právě 3:32 a vaše oblíbená televizní stanice nevysílá Melrose Place, to jen já jsem zase jednou zkejsnul na netu. Tak toho aspoň nějak produktivně využiju a napíšu novej spot.

Září bude nejvíc busy měsíc ever, takže se dopředu všem omlouvám za případnej (a nechtěnej) ignor. Schválně, jen tak ve zkratce, co všechno mě čeká: 12 photoshootingů do kalendáře, 1 promo pro Fake Tapes, 1 promo pro Adama Vopičku, 1 promo pro The Roads, nově začnu fotit i koncerty (3), nekonečné hodiny práce v PS, několikadenní trip do Berlína, stěhování, parties parties parties. A víte co? Nemůžu se dočkat! Nemůžu se dočkat, až budu spát každej den dvě hodiny, abych to všechno stíhal, a budu mít pytle pod vočima, že by se mi na nich mohly vopice houpat. Jo! Prostě jo! Mimochodem, nedávno se mě někdo zeptal, co všechno jsem ještě schopnej obětovat pro kariéru. Odpověděl jsem rychle, stručně a upřímně. Všechno.

Musím ale uznat, že mi z toho velechaosu čas od času hrabe. Jako například ve čtvrtek, kdy mi v půl čtvrtý přišla smska z mně neznámýho čísla, ve který mi psal nějakej Janík, že to na tu čtvrtou nestíhá. A já se z toho nejvíc vyschízoval, jakože jakej Janík, co po mně chce, smrt v očích jsem měl, a bál jsem se, že jsem zapomněl na nějaký jednání nebo tak. Po deseti minutách mi došlo, že to není žádnej p. Janík, ale kamarádka Jana, která mi psala z firemního mobilu, a na kterou jsem v tu chvíli čekal, haha. Strašný!

V posledních tejdnech si často dávám variaci na "z pohádky do pohádky", jen jsem si to vytunil a poupravil na "z chlastačky do chlastačky". A jsem s tím strašně spokojenej, konečně jsem se probudil z tý nudný letargie, konečně mám v životě vesměs ty správný lidi, který tam chci mít, a prostě si to užívám. A může si mi zkusit zase nějaká patnáctiletá pipina kázat o životním stylu!

Stalo se mi něco, co se mi rok a půl nestalo, a mám z toho až nechutně rozporuplný pocity. Znáte ten pocit, kdy víte, že boj je předem prohranej, ale stejně do něj jdete? Takovej masochismus trošku, že jo? No.

Dostal jsem epesní Pucca tužku, jsem z ní nejvíc nadšenej, a budu si ji odteď tahat všude sebou. I na záchod! ♥



Jo a nezapomeňte si koupit příští vydání Cosmogirl!

Finally.

Finally.

I
♥
MY

Tak už jsem se konečně dočkal, od včera ho mám doma! Je úžasnej, je nádhernej, je sexy, je můj. A teď hromadně jedno velký YAY!!!

Včera jsem s Lucinkou vyrazil na nákupy do Letňan. Nechali jsme tam strašný prachy, koupili jsme si v Coffee Heaven (zlo!!!) petku coly a dolejvali jsme si jí rumem, kterej jsme měli nejvíc tajně ukrytej v tašce, a až jsme ji vypili (tu flašku rumu), tak jsme se vydali korzovat a bodovat chlapy, haha. Bylo tam pár jedniček, o trochu víc dvojek, a zbytek skoro samá pětka. Asi nějakej hromadnej zájezd, nebo co. Příště budeme bodovat nějaký jiný pražský nákupní centrum, a až je obodujeme postupně všechny, tak z toho uděláme nejvíc cool statistiku!

Odpoledne jsem byl na kafe v jednom nóbl russia-friendly podniku s paní domácí, a musím uznat, že jsme si hodně rozuměli, výjimečně mi nepřišla jako stará blbá kráva. Povídali jsme si o politický situaci v Rusku; o tom, jak je na Sibiři dva měsíce mnohem větší teplo než tady u nás, ale jinak je tam strašná zima (dokonce i na mě!); definitivně jsem ji vysvětlil, že mám sice samý krásný kamarádky, ale tím to taky hasne...ale hlavně jsme samozřejmě řešili moje stěhování, že jo. Vypil jsem za hodinu tři cuba libre. Teď tak přemejšlím, že to vlastně možná dost vysvětluje ten náš nečekanej a podezřelej friendship, ahaha. No a pak za mnou přijela po více než dvou letech Janička, budeme zase kamarádi, jupijé!

P.S. Na request jsem na web přidal music player, jako byl kdysi na mým starým blogu (pamětníci ví). Najdete ho úplně dole, takže i když má autoplay, tak vám nezačne hrát automaticky hned po načtení stránky. To jsem to ale pořešil, có?!

Mama drama.

Mama drama.

Sice jsem ještě neměl v plánu sem psát, ale ráno se mi do bytu nakvartýruje paní matka, a to pak bude mnohem těžší mít volnou chvilku na Facebook, ne tak na psaní blogu. Jo, už se strašně těším, až s ní budu lítat jako dredy na mopu po celý Praze, a hledat pro ni byt. Jako bych neměl dost nervů s hledáním toho svýho, že jo. Jediný, co mě uklidňuje je fakt, že příště už přijede "do svýho". Teda snad.

Někdo v T-Mobile mě musí očividně dost nenávidět, protože mám opět problémy. Tentokrát se s tím vůbec nepárali, a rovnou mi celou simku zrušili aneb "volané číslo neexistuje". A já se samozřejmě taky nikam nedovolám. Úžasný, děkuju pěkně. Ale než bych přešel k nesympatickýmu O2, nebo nedejbože k nechutně vlezlýmu Vodafone, tak...tak budu radši volat z vokna. A až se naseru pořádně, tak si pořídím vojenský vysílačky, tak!

Přemejšlel jsem si takhle (ano, čas od času přemejšlím) nedávno, že mám vlastně youtube account naprosto nevyužitej, a protože je to škoda, a hlavně protože jsem přece egoista největší, tak asi začnu točit videoblogy, haaa!

Něco mě kouslo v sobotu do nohy, a mám to nateklý a tuhý, a svědí to, a bolí to, a prostě asi umírám, no konec. A taky mám už několik dní strašný migrény, nemůžu kvůli tomu ani spát, prášky zobu jako lentilky, nepomáhaj. Beztak určitě ňákej tumor, je mi to jasný!

Potřebuju už sakra ten novej foťák, to je čekání jako na smrt tohle!