Rule Breaker.

Rule Breaker.

Přiznejte se! Už to není vůbec vtipný jako! Kdo z vás tady má nějakou light verzi death note a pořád dokola tam zapisuje moje jméno? Nooo?!

V úterý jsem snad po roce stál na druhý straně foťáku a zasypaly mě stohy tepelný izolace, hahaha. Jakože úplně! Bylo to nejvíc vtipný, prej "Lucí, vono se to nějak hejbá!", Lucka nahodila dramatický výraz "smrt v očích" a...MRD! Nikdy bych neřekl, jak taková tepelná izolace svědí. Všude jsem ji měl, všude. A jako bonus jsme se jí solidně nadejchali a pak teatrálně další hodinu kašlali. Ale stálo to za to, plus už jsme si s Carry zvykli, že kdykoliv jsme spolu, tak z toho pokaždý vyplyne zlobordel biblických rozměrů, haha.

Pokud jsem se po roce vrátil před foťák, tak ještě větším úletem byl víkendovej návrat k původní profesi (kadeřník). A musím uznat, i když nerad, že mě to vlastně docela bavilo. Živit bych se tím ale nemohl, foťák je pro mě vším, a tak to i zůstane. Dokud nás smrt nebo paměťová karta nerozdělí. A teď už můžete mrknout na konečný výsledek toho všeho. ♥



Viděl tady někdo film The Mist? Jedná se o předělávku novely Stephena Kinga, a troufám si říct, že mimo božský Carrie zároveň o jedinou kvalitní předělávku mistrovy tvorby. Nadchlo mě, že ačkoliv má film nálepku horor, jde ve skutečnosti o sociální psychologickou sondu a především o poukázání na nebezpečí náboženství, respektive náboženských fanatiků. Jistě, máte tady příšerky z mlhy, ale o to ve snímku opravdu až tak nejde. A to ani nemluvím o dokonalým a dechberoucím konci (nepřetáčet, for your own good!). Resumé - The Mist letí do mých TOP 5 filmů všech dob, jsem nadšenej jako malej Jarda, a vy si ho okamžitě sežeňte a zkoukněte. Hned.

Teď když jsem tady vzpomenul Carrie, nemůžu nenapsat alespoň krátkej odkaz o Sissy Spacek. Jakkoliv divně to vyzní, miluju tu paní. Platonicky samozřejmě. Nevím proč, nevím čím konkrétně si mě tak získala. Jediný co vím je, že bych zabil kvůli setkání s ní. Jen tak si sednout na verandu na jejím ranči a pokecat o životě. Je pro mě dokonalá. Ach.

Chtěl bych poděkovat za komentáře k poslednímu článku. Udělalo mi strašnou radost, že to tady lidi nejen čtou, ale konečně o sobě dají i vědět. Feedback je pro mě v životě víc než důležitej, a já vám děkuju za to, že mi ho dáváte. Fakt mám radost.

Mám v hlavě už tejden strašnej bordel, a nevím, co s tím. Jdu si namíchat ze zoufalství další colu s rumem, haha. Vy se pokuste přežít ty šílený tropický vedra a see ya later!

Are you fuc*ing kidding me?

Are you fuc*ing kidding me?

Festival v Přeštěnicích se fakt povedl - úžasná atmosféra, fajn lidi, The Rasmus, The Rasmus, The Rasmus. A taky The Rasmus. Nezapomenu, nikdy, never ever! Nejlepší večer v životě, kam se hrabou nějaká podělaná rande a tak. The Rasmus prostě!! Nepřekonatelný. Alespoň dokud znovu nepřijedou, haha.
Celkovej dojem fesťáku kazilo jen noční počasí (taková kosa!) a naprosto debilní systém vstupu, respektive debilní gorily. Vážně jsem nezažil větší demenci, než když si koupíte vevnitř PETku pití, vyjdete přes vstup (kde navíc byly jak stany, tak zaparková auta návštěvníků), a když se chcete za pět minut vrátit, tak smůla, vyhodit do koše. Hlavně, že vám poraděj, ať si jdete vedle do stánku pro kelímek a přelejete si to, protože kelímky pouštěj. Cože? Nějak v tom nenacházím logiku. Každopádně ten týpek, ke kterýmu si všichni pro ty kelímky chodili, byl solidně nasranej. Nedivím se.

Včera jsem truchlil. Mocně moc truchlil. Umřel mi HDD a vzal si sebou na druhej datovej břeh i má ctěná, milovaná a nejvíc důležitá data. Mám sice nějaký zálohy, o tom potom, ale i tak. Strašný. Připadám si jako po potratu a počítám s doživotním traumatem. Navíc všechno znovu instalovat (pokolikátý už?), blah blah... Zabte mě!

Doktorka mi řekla, že musím na operaci s rukou. Ale já nikam nepůjdu, mám ještě druhou, haha. Ne, dělám si srandu samozřejmě. To ale nic nemění na faktu, že se mi do toho opravdu nechce a absolutně se mi to nehodí. Když už to vydrželo nějakej ten měsíc, tak to nějakej ten měsíc holt bude muset ještě vydržet, mám momentálně úplně jiný priority, než bejt dočasně "bez ruky".

Vrátila se mi fobie z dávnejch časů, takže pokud mě chcete spolehlivě nasrat, klidně na mě dál smajlíkově mrkejte. Ale ve svým zájmu ne moc často, pořídil jsem si novej sekáček na maso. Já vím, že to zní asi ujetě, ale osobně neznám nic odpornějšího, než mrkací smajl. Svíraj se mi ruce v pěst!

A na závěr - ocenil bych tip na nějakou dobrou knížku. Starou, novou, je to jedno, sem s tím! :)

Let's get retarded.

Let's get retarded.

Jestli něco nesnáším (kromě léta, tepla a mužen), tak jsou to báby za přepážkou. Já fakt nemůžu za to, že se špatně vyspala, že je v přechodu, popřípadě, že se doma pohádala se starým. To samý platí třeba i u prodavaček. Bejt vedoucí, tak takový lidi ženu svinským krokem. Já taky kolikrát nemám náladu a nikdo to na mně nepozná.

Já: Dobrý den, já si jdu vyzvednout občanskej průkaz.
Baba: Jako chcete novej?
Já: No ne, já si právě novej vyřizoval, tak si ho jdu vyzvednout.
Baba: *vzala starej OP, neochotně vstala a odešla*
Za pět minut...
Baba: No tady nic neni!
Já: Ale je, já si sem včera volal.
Baba: Neni!
Já: Říkám vám, že je, schválně jsem si to ověřoval.
Baba: Já vidim dobře a nic tam neni!
Já: Tak jste se asi dívala špatně.
Baba: *za mocného zasyčení a vražedného pohledu znovu odchází*
Po pěti minutách se vrací s občankou..
Baba: A kde máte jako papír?
Já: Jakej papír?
Baba: To já vám to bez papíru nemůžu dát. Co si jako myslíte? No to je strašný todle.
Já: Co prosím?! A jakej papír?
Baba: No k tý občance!
Já: Cože?
Baba: No musíte mít papír!
Já: Já žádnej papír nemám a nechápu, proč bych ho měl mít.
Baba: A kam jste ho jako dal?
Já: Já ho nemám!!!
Baba: No a co já s tim?
Já: *WTF pohled, na víc se nezmůžu*
Baba: Tak mi to tady podepište, tady máte občanku.

Co to sakra bylo?!

K mýmu milionu alergií se přidala do party další. Bohužel nevím na co, a tak jsem nucenej zobat antialergika jako lentilky do doby, než na to přijdu. Což mě přivádí k nepěkný myšlence, že mi brzy dojdou. A vidina permanentně opuchlýho ksichtu a rukou/nohou mi vážně na klidu nepřidává. Fuj.

Nemůžu se dočkat víkendu, bude totiž podle všeho víc než dokonalej. Musí bejt! V sobotu vyrážíme s holkama na fesťák (což už je samo o sobě dost velkej důvod k radosti), a v neděli si uděláme okružní jízdu po ČR a okolí, se zastávkami na kafe. Taková celorepubliková zloakce, haha.

Check mate.

Check mate.

Máma má dnes narozeniny. Naštěstí nesnáší velký pompézní oslavy stejně jako já (po kom to asi mám), tudíž nemusím bejt vystresovanej a bude z to nakonec možná docela hezkej, fajn den. Dárky jsem jí dal už včera, nebylo je kam schovat aniž by si toho nevšimla. No a teď je mi blbý, že jí dneska už nemám co dát, tak asi ještě možná půjdu do krámu koupit nějakou blbost aspoň, haha. Jestli něco fakt nesnáším, tak je to nakupování dárků. Nikdy nevím, co tomu dotyčnýmu koupit, dávat prachy mi přijde neosobní...však to ostatně asi znáte sami.

Pamatujete, jak jsem tady lamentoval nad barvou na vlasy? Tak jen abyste byli v obraze - mám je aktuálně fialovo-červený-něco, taková těžce identifikovatelná barva. Černá se z původních plánů nějak vytratila, haha. Ale koupil jsem si ji pro jistotu taky, až mě omrzí červená, tak ji tam prsknu zpátky a bude. A třeba si je dám i prodloužit a omotám si je kolem krku, nejvíc styl!

Zajímalo by mě, proč pořád trpím pocitem, že mám v životě moc volnýho času, když vlastně skoro žádnej nemám. Já jen, že včera jsem měl ten pocit zase, docela silnej, a vyvrcholilo to podáním přihlášek na studium japonštiny (!!!) a vizážistiky. Miluju výzvy. Jo a pomaloučku polehoučku se chystám ke státním jazykovejm zkouškám z angličtiny. Workoholic much? :)

Na plánovanej RFP nakonec nejedu, nikomu se do toho nechtělo - buď neměli čas, nebo prachy, nebo to měli zakázaný, nebo neměli rádi fesťáky...a tak. Hm. Měl bych si asi k těm současnejm pořídit ještě pár akčních kamarádů, kterým nevadí cestovat na blind (kdykoliv & kdekoliv!) a v případě nouze klidně v noci zevlovat v parku. Nebo si konečně naklonovat svou vlastní Ävchen.

A teď malá reklamní vsuvka. Hledají se ještě čtyři slečny pro focení kalendáře 2010. Pokud si myslíte, že na to máte a chtěly byste se stát miss March/June/October/November, neváhejte mě kontaktovat, ať už přes některou ze stránek uvedených vpravo, nebo na e-mailu david.fallen.official@gmail.com. Samozřejmě prosím o přiložené foto obličeje a postavy + míry/konfekční velikost.

Jinak, co se týče toho kalendáře - bude to pro mě určitě událost roku, doposud největší projekt, a nelze ani slovy vyjádřit, jak strašně se na to těším. Mám nasmlouvaný luxusní šaty, úžasnou vizážistku, účast známejch tváří...zní to tak trochu jako splněnej sen. Ale jsem realista, takže nebudu říkat hop, dokud nebudu držet kalendář v ruce. Křest proběhne koncem října/začátkem listopadu. Přesnej termín, prostory a program to be announced. Jedno je ale jistý už teď - bude to velký!

Dnešním dnem konečně skončí vražedný tempo, hurá na Facebook a všude!!!